Vasodilatační infuzní léčba je indikována při nemoci vnitřního ucha – tedy nedoslýchavosti, tinnitu (pískání, šumění v uších) a závratích, způsobených porušením funkce rovnovážného ústrojí. Doporučuje se nejenom u akutních, ale i chronických potíží jako prevence zhoršování nedoslýchavosti. V mladém věku nebývá tato porucha sluchu častá a proto je nutné její příčinu podrobně analyzovat, naopak ve vyšším věku je většinou fyziologickým jevem.
Vlivem léčivých látek podávaných v infúzi dochází k roztažení cév, což vede ke zlepšení prokrvení mozku a orgánu vnitřního ucha, čímž se dostává k smyslovým buňkám a nervům více kyslíku. To pak umožňuje oživení jejich funkce. Při akutních nedoslýchavostech nebo tinnitu podáváme do infuzí i kortikoidy.
Alternativou vasodilatačních infuzí je podávání tablet k vnitřnímu užití s obsahem stejné účinné látky jako je v infuzích. Injekční podávání léku je však účinnější a rychleji nastupuje.
U náhlých poruch sluchu, léčených co nejdříve od jejich vzniku, je snaha sluch vrátit. U nedoslýchavosti trvající delší dobu (i roky), u kterých se sluch zhoršuje postupně, slouží infuzní léčba ke zpomalení rychlosti zhoršování sluchu. U šumění a zvonění v uších může dojít ke zmírnění jejich intenzity, někdy k úplnému vymizení.
Aby byla léčba co nejúčinnější, je potřeba ji podávat právě ve formě infuzí a to po co nejdelší kontinuální dobu – tedy minimálně 1,5 hodiny. Nedílnou součástí léčby je klidový režim, dostatek spánku, zákaz kouření a alkoholu, absence hluku a omezení stresových situací. Před zahájením terapie vyžadujeme od praktického lékaře zprávu, zda nejsou k její aplikaci kontraindikace. Standardně podáváme 10 infuzí (každý pracovní den jednu), po podání poslední většinou následuje kontrolní audiometrické vyšetření.
Nežádoucí účinky nejsou časté a jsou většinou krátkodobé. Může se například objevit alergická reakce na některou látku, pocity horka a nevolnosti nebo vyrážka na trupu.